Díl 2: Artróza, zranění a stárnutí kloubů: co klouby ničí nejvíc

Klouby jsou odolné. Ale nejsou nezničitelné. A protože jejich poškození přichází pomalu a tiše, většina lidí přijde na problém až ve chvíli, kdy bolest začne omezovat každodenní život – ranní vstávání, chůzi do schodů nebo prostě jen pohodlné sezení.

Přesně o tom je tento díl. O tom, co se uvnitř kloubu děje, když věci začnou jít špatně.

Artróza: proč přichází nenápadně a jak ji poznáte

Artróza postihuje v České republice přes 1,2 milionu lidí a je nejrozšířenějším kloubním onemocněním vůbec. Jde o degenerativní proces, při kterém se postupně opotřebovává kloubní chrupavka – ta hladká, pružná vrstva, která za normálních okolností zajišťuje plynulý pohyb a tlumí nárazy. Jakmile se chrupavka ztenčí nebo poškodí, kosti se začnou třít o sebe. Vzniká bolest, zánět a postupná deformace kloubu.

Nejčastěji jsou postižena kolena, kyčle, ruce a páteř – tedy klouby, které nesou největší zátěž nebo jsou nejvíce využívány. Artróza ale není jen nemoc seniorů. Čím dál častěji se objevuje u lidí ve středním věku, zejména u těch, kteří dlouhodobě přetěžují klouby jednostrannou zátěží, nebo naopak vedou sedavý životní styl a klouby jim chybí přiměřený pohyb.

Největší záludnost artrózy spočívá v tom, co jsme zmínili už v prvním díle: chrupavka nemá nervy. Nedokáže vás varovat, že se něco děje. Bolest přichází až ve chvíli, kdy je poškození již výrazné a kloub začne reagovat zánětem okolních tkání. Do té doby se nic neděje – nebo přesněji, nic necítíte.

Typické příznaky, které by vás měly upozornit:

• tupá bolest kloubu po zátěži nebo ráno po probuzení
• ranní ztuhlost, která po rozhýbání ustupuje
• pocit křupání nebo drhnění při pohybu
• postupné omezení rozsahu pohybu

Revmatoidní artritida: když imunitní systém útočí na vlastní tělo

Revmatoidní artritida je jiný příběh. Zatímco artróza je mechanické opotřebení, revmatoidní artritida je autoimunitní onemocnění – imunitní systém se z dosud ne zcela objasněných důvodů obrátí proti vlastním kloubním tkáním. Způsobuje chronický zánět, bolest, otoky a bez léčby postupnou destrukci kloubu.

Jedno z charakteristických rysů revmatoidní artritidy je symetrie. Pokud začne bolet kloub na levé ruce, brzy se přidá i pravá strana. Postihuje nejčastěji drobné klouby rukou a nohou, ale může zasáhnout i větší klouby – kolena, ramena nebo kyčle.

Na rozdíl od artrózy se revmatoidní artritida objevuje i u mladých lidí a žen ji postihuje přibližně třikrát častěji než muže. Léčba je dnes výrazně účinnější než dříve – moderní biologická léčiva dokážou zpomalit průběh onemocnění a zachovat kvalitu života – ale včasná diagnóza je klíčová.

Nejčastější sportovní zranění kloubů

Sportovci znají kloubní problémy z úplně jiného úhlu. Jejich klouby nezřídka selžou ne kvůli pomalému opotřebení, ale kvůli jednorázovému přetížení nebo nešťastnému pohybu. Nejčastější zranění, která ortopedi řeší, zahrnují:

• Přetržení předního zkříženého vazu (ACL) – jedno z nejobávanějších zranění v koleni. Vzniká typicky při prudkém zastavení, dopadu nebo změně směru. Vyžaduje operaci a měsíce náročné rehabilitace, přičemž plný návrat ke sportu trvá zpravidla 9 až 12 měsíců.
• Poranění menisku – chrupavčité destičky v koleni fungují jako tlumič a stabilizátor. Mohou se natrhnout při prudkém otočení s fixovanou nohou, ale i při zdánlivě banálním pohybu u oslabených kloubů.
• Výron kotníku – natažení nebo přetržení vazů patří k nejčastějším sportovním zraněním vůbec. Podceněný výron, který se „nechá doléčit sám", je přitom jednou z hlavních příčin chronické nestability kotníku.
• Tenisový loket – přetížení šlach v oblasti loketního kloubu, které trápí nejen tenisty, ale i kuchaře, tesaře, programátory nebo muzikanty. Opakované jednostranné pohyby jsou základ problému.

Společný jmenovatel většiny sportovních zranění? Buď nedostatečná příprava a zahřátí, nebo přeskočená regenerace. Tělo snese hodně – ale potřebuje čas se zotavit.

Co se děje s klouby s přibývajícím věkem

Stárnutí kloubů je nevyhnutelný proces, ale jeho tempo je z velké části ve vašich rukou. S věkem se synoviální tekutina zahušťuje a ubývá, chrupavka se ztenčuje, vazy ztrácejí pružnost a svaly, které klouby stabilizují, slábnou. Výsledkem je ranní ztuhlost, omezený rozsah pohybu a větší náchylnost ke zranění i při běžných aktivitách.

Jenže věk sám o sobě není jediný faktor. Výzkumy opakovaně ukazují, že aktivní lidé s přiměřenou tělesnou hmotností mají klouby biologicky mladší o 10 až 15 let oproti svým vrstevníkům se sedavým životním stylem. Jinými slovy – to, jak se ke kloubům chováte dnes, rozhoduje o tom, jak se budete pohybovat za dvacet let.

6 věcí, které klouby ničí nejvíc

Opotřebení kloubů není náhoda. Ve většině případů za ním stojí kombinace faktorů, z nichž mnohé lze ovlivnit:

1. Nadváha – každý kilogram navíc zatěžuje kolena silou až čtyř kilogramů při chůzi. U schodů je to ještě víc. Klouby tento rozdíl cítí každý den, každý krok.
2. Dlouhodobé přetěžování bez regenerace – opakovaná jednostranná zátěž bez dostatečného odpočinku neumožňuje kloubním tkáním se obnovit.
3. Naprostá nečinnost – pohyb není jen sport, je to výživa chrupavky. Bez pravidelného zatížení se do ní nedostanou živiny ze synoviální tekutiny a chrupavka postupně degeneruje.
4. Chronický zánět způsobený stravou – strava bohatá na průmyslově zpracované potraviny, cukr a trans-tuky udržuje tělo v nízkostupňovém zánětu, který poškozuje kloubní tkáně.
5. Kouření – zhoršuje prokrvení, zpomaluje regeneraci tkání a prokazatelně urychluje degeneraci chrupavky.
6. Nedostatek klíčových živin – kolagen, vitamín C, hořčík, zinek a omega-3 mastné kyseliny jsou stavební kameny zdravých kloubů. Jejich dlouhodobý nedostatek se projeví.

V posledním díle se zaměříme na to nejdůležitější: jak klouby aktivně chránit, co jim skutečně pomáhá – a jak zůstat v pohybu co nejdéle.


1. díl: Jak fungují klouby
3. díl: Jak pečovat o klouby